Ovládací prvky vozidla a jejich správné používání

Mezi základní ovládací prvky patří pedály spojky, brzdy a plynu, ovládání světel, stěračů apod. Ovládací prvky najdeme v dosahu rukou řidiče, tak aby mohly být používány během jízdy. Slouží především k ovládán vozidla, bezpečné jízdě při snížené viditelnosti a za tmy nebo k zajištění dobrého výhledu při dešti nebo sněžení. Znalost a správné používání ovládacích prvků je základem pro plynulou a bezpečnou jízdu.

Ve vozidlech se setkáme především s těmito základními ovládacími prvky:

21. Pojistkový box (z boku přístrojové desky)
22. Spínač světel
23. Páčka pro odjištění víka motorového prostoru
24. Regulátor osvětlení přístrojů a nastavení sklonu hlavních světlometů 
25. Páčka nastavitelného volantu
26. Spínací skříňka
27. Pedály 
28. Lišta s tlačítky podle výbavy:
    • ›  START-STOP 
    • ›  kontrola trakce ASR 
    • ›  kontrola stability ESC
    • ›  pomoc při parkování 
    • ›  režim OFF ROAD
    • ›  sledování tlaku v pneumatikách 
    • ›  parkovací asistent 
29. Páka ruční brzdy
30. Spínač centrálního zamykání
31. Podle výbavy:
    • › řadicí páka (manuální převodovka)
    • › volicí páka (automatická převodovka)
32. Odkládací schránka
33. Podle výbavy:
    • › ovládání topení 
    • › ovládání klimatizace
    • › ovládání Climatronicu 
34. Vypínač čelního airbagu spolujezdce (v odkládací schránce spolujezdce) 

Sedačka řidiče

Seřízení sedačky

Před zahájením jízdy by měla být sedačka řidiče správně nastavena, aby bylo zajištěno bezpečné, pohodlné a kontrolované ovládání vozidla. Nesprávné nastavení může vést nejen k únavě, ale i k prodloužení reakční doby nebo zhoršenému zvládání krizových situací.

• • Vzdálenost od pedálů: Sedačka by měla být nastavena tak, aby bylo možné zcela sešlápnout spojkový pedál (u vozidel s manuální převodovkou) nebo brzdový pedál bez nutnosti úplného propnutí kolene. Koleno by mělo zůstat mírně pokrčené.

  • Výška sedáku: Řidič by měl mít dobrý výhled na vozovku i přístrojovou desku. Oči by měly být přibližně v polovině výšky čelního skla. Zároveň by měl být dostatečný prostor mezi hlavou a stropem vozidla.

  • Náklon opěradla: Opěradlo má být nakloněno tak, aby byl zajištěn co největší kontakt zad s opěradlem a zároveň aby řidič nemusel sahat po volantu natažený. Ideální je mírný náklon vzad (přibližně 100–110°), nikoli strmý sed.

  • Vzdálenost od volantu: Volant by měl být uchopen oběma rukama v poloze “o tři čtvrtě na tři” (jako na ciferníku hodin). Při zatlačení zad do opěradla by mělo být možné volně položit zápěstí na horní část volantu – to značí správnou vzdálenost.

  • Opěrka hlavy: Horní okraj opěrky by měl být cca 2 cm nad temenem hlavy, vzdálenost hlavy od opěrky by neměla přesáhnout 5 cm (viz následný popis).

  • Bederní opěrka: Pokud je přítomna, měla by být nastavena tak, aby vyplňovala přirozené prohnutí bederní části páteře a poskytovala oporu dolní části zad.

Hlavová opěrka

Před každou jízdou by měla být hlavová opěrka správně nastavena, což se bohužel často zanedbává. Mnoho řidičů i pasažérů ji buď vůbec nenastaví, nebo podcení její význam. Přitom právě správným nastavením může být výrazně sníženo riziko poranění krční páteře, zejména při nárazu zezadu, kdy dochází k tzv. whiplash injury (syndrom prásknutí bičem). Toto poranění bývá záludné tím, že se jeho příznaky nemusí projevit okamžitě, ale až po týdnech či měsících. Aby byla hlava při nehodě co nejlépe chráněna, měla by být hlavová opěrka nastavena tak, že horní okraj sahá přibližně 2 cm nad temeno hlavy. Zároveň by měla být zachována co nejmenší vzdálenost mezi hlavou a opěrkou – ideálně do 5 cm. Čím větší je tato vzdálenost, tím závažnější mohou být následky. Při čelním střetu je tělo po nárazu vrženo vpřed a následně prudce vráceno zpět, přičemž trajektorie pohybu dozadu bývá vyšší. I v tomto případě je správné nastavení opěrky klíčové. V některých vozidlech je navíc instalován aktivní opěrkový systém, jehož úkolem je tlumit následky takovýchto úrazů.

Ovládání pedálů

Správné ovládání pedálů je jedním ze základních předpokladů bezpečné a plynulé jízdy. Řidič musí být schopen pedály ovládat přesně, plynule a bez zbytečné námahy, což je podmíněno nejen správnou technikou, ale i vhodným seřízením sedačky a celkové polohy těla. Každý z pedálů – spojka, brzda a plyn – má specifickou funkci a vyžaduje odlišný způsob ovládání. Jejich nesprávné používání může vést k opotřebení vozidla, ztrátě kontroly nebo v krajním případě i k dopravní nehodě. V této kapitole bude vysvětleno, jak jednotlivé pedály fungují, jakým způsobem mají být ovládány a jaké jsou nejčastější chyby, kterým by se měl řidič vyhnout.

Spojkový pedál (levá noha)

Spojkový pedál se nachází zcela vlevo a slouží k odpojení motoru od převodovky, čímž umožňuje řazení rychlostních stupňů a plynulý rozjezd vozidla. Při správném ovládání spojky dochází k přenosu výkonu bez škubnutí a bez zbytečného opotřebení spojkových komponent.

Poloha chodidla na spojkovém pedálu:

• Chodidlo by mělo být na pedál položeno celou plochou přední části (oblast pod prsty), nikoli jen špičkou nebo vnitřní stranou.

• Pata zůstává opřená o podlahu, aby bylo možné pohybovat nohou plynule v ose pedálu.

• Nohu je třeba držet uvolněnou, ale pohyb by měl být pevný a kontrolovaný – žádné náhlé škubnutí.

• Při delším stání (např. na křižovatce) by noha neměla zůstávat na pedálu, ale měla by být odložena na levou opěrku nohy, pokud jí je vozidlo vybaveno.

• Při rozjezdu a řazení je důležité, aby byl pohyb plynulý, ale rozhodný – pedál se sešlapuje zcela a pouští s citem.

Správná technika ovládání spojky:

• Spojkový pedál by měl být sešlapáván plynule, rozhodně a zcela nadoraz (až na doraz do podlahy), zejména při řazení.

• Pouštění spojky by mělo být plynulé a kontrolované, zejména při rozjezdu, aby nedocházelo k trhavému pohybu vozidla.

• Při rozjezdu je důležité najít tzv. záběrový bod, tedy okamžik, kdy se začne vozidlo pohybovat – v tomto bodě se začíná plynule přidávat plyn a spojka se dále pouští.

• Spojka by nikdy neměla být držena „na půl“ (tzv. pod záběrem) déle, než je nezbytně nutné – tím dochází k jejímu nadměrnému opotřebení.

• Po dokončení řazení nebo rozjezdu by měla být noha okamžitě sejmuta ze spojky a přemístěna na opěrku levé nohy.

Časté chyby:

• • Jízda se sešlápnutou spojkou (tzv. jízda „na spojce“) – způsobuje nadměrné opotřebení spojky a snižuje kontrolu nad vozidlem.

  • Nervózní nebo trhané pouštění spojky – může vést k cukání vozidla, zhasnutí motoru nebo špatnému rozjezdu.

  • Neúplné sešlápnutí pedálu při řazení – může způsobit špatné zařazení rychlosti nebo poškození převodovky.

u vozidel s automatickou převodovkou pedál spojky není, levá noha tedy neovládá žádný pedál

Brzdový pedál (pravá noha)

Brzdový pedál se nachází uprostřed mezi spojkou (vlevo) a plynem (vpravo) a slouží k regulaci rychlosti vozidla nebo jeho úplnému zastavení. Moderní vozidla jsou vybavena posilovačem brzd, který umožňuje účinné brzdění i při relativně malém tlaku na pedál. Správné ovládání brzdy je zásadní pro bezpečnost jízdy i pro komfort cestujících.

Správná technika brzdění:

• Brzdový pedál by měl být sešlapáván plynule, ale rozhodně – bez zbytečného cukání.

• V běžném provozu by mělo být brzdění postupné, s plynulým nástupem brzdného účinku.

• V případě nouze (např. náhlé překážky) je třeba brzdit razantně, plnou silou, přičemž se aktivuje ABS systém (pokud je jím vozidlo vybaveno).

• Při brzdění s manuální převodovkou je zpravidla nutné současně vyšlápnout i spojkový pedál, zejména při úplném zastavení, aby nedošlo k zhasnutí motoru.

Poloha chodidla na brzdovém pedálu:

• Pedál by měl být ovládán pravou nohou, a to přední částí chodidla (oblast pod prsty).

• Pata zůstává opřená o podlahu, aby pohyb byl plynulý a vedený ve správné ose.

• Není vhodné brzdit pouze špičkou nebo naklánět nohu ze strany – hrozí tím ztráta kontroly nebo neúmyslné sešlápnutí plynu.

Časté chyby:

• • Náhlé a necitlivé sešlápnutí brzdy, které způsobuje cuknutí nebo paniku u řidičů za vámi.

  • Brzdění levou nohou u běžného provozu je to nevhodné a nebezpečné.

  • Nedostatečné brzdění z kopce – brzdový pedál by měl být používán v kombinaci s podřazováním a brzděním motorem.

u vozidel s automatickou převodovkou slouží navíc při potřebě změně jízdního módu (D/S, R, P, N)

Plynový pedál (pravá noha)

Plynový pedál se nachází zcela vpravo a slouží k regulaci výkonu motoru, tedy k ovládání rychlosti a zrychlení vozidla. Přestože působí jednoduše, jeho jemné a přesné ovládání je klíčové pro plynulou a bezpečnou jízdu. Nezkušené nebo necitlivé používání plynu může vést k cukání vozidla, nadměrné spotřebě paliva, opotřebení spojky a snížení komfortu.

Správná technika ovládání plynu:

• Pedál se sešlapává plynule a s citem, nikoli skokově.

• Při rozjezdu je třeba plyn přidávat současně s plynulým pouštěním spojky – plyn by neměl být přidán ani příliš brzy, ani příliš pozdě.

• Při jízdě by měl být plyn dávkován přiměřeně aktuální dopravní situaci, profilu trasy a adhezním podmínkám.

• Při snižování rychlosti je vhodné plyn postupně uvolňovat, případně kombinovat s podřazením a brzděním motorem.

Poloha chodidla na plynovém pedálu:

• Pedál je ovládán pravou nohou, přední částí chodidla.

• Pata zůstává opřená o podlahu, aby byl pohyb veden plynule v ose pedálu.

• Při delší jízdě je důležité chodidlo nevysilovat zbytečně přidržením plynu ve špatné poloze – opěrka pravé nohy (pokud je k dispozici) může pomoci udržet komfort.

Časté chyby:

• • Příliš prudké přidání plynu, zejména při rozjezdu nebo výjezdu ze zatáčky – může vést ke ztrátě trakce (smýkání kol).

  • Kolísání plynu při jízdě v koloně nebo v nízkých rychlostech – způsobuje cukání vozidla.

  • Zbytečné podřazování s vysokými otáčkami motoru – dochází k přetěžování pohonného ústrojí.

Bezpečnostní pásy

Bezpečnostní pásy představují základní pasivní bezpečnostní prvek každého vozidla. Jejich použitím je při dopravní nehodě výrazně sníženo riziko zranění nebo usmrcení posádky. Přesto bývá jejich význam stále podceňován – pásy bývají buď nezapnuty vůbec, nebo špatně nastaveny, což výrazně snižuje jejich ochrannou funkci.

Při nárazu je tělo bez připoutání vymrštěno setrvačností vpřed, a to i při relativně nízké rychlosti. Dochází k těžkým poraněním hlavy, hrudníku nebo páteře, a to nejen u nepřipoutaného řidiče, ale i spolujezdců. Bezpečnostní pásy byly proto ve vozidlech zavedeny jako povinné a jejich používání je ukotveno v zákoně.

V této kapitole bude vysvětlen princip fungování pásů, správný způsob jejich používání a nastavení, stejně jako nejčastější chyby, kterým by se měla posádka vozidla vyhnout.

Používání a nastavení bezpečnostních pásů

Aby mohla být ochranná funkce bezpečnostních pásů plně využita, musí být pásy správně použity a nastaveny. I při jejich běžném zapnutí může dojít k vážným zraněním, pokud je pás veden nesprávně nebo je příliš volný.

Zásady správného připoutání:

• Pás musí být vždy pevně dotažen a přilnout k tělu – při uvolnění se zvyšuje riziko pohybu těla vpřed při nárazu.

• Ramenní část pásu má být vedena přes střed ramene a klíční kost, nikoli přes krk nebo rameno zešikma.

• Břišní část pásu má být vedena nízko přes pánevní kosti, nikoliv přes měkké části břicha, kde hrozí vnitřní poranění.

• Pás se nesmí kroutit nebo přetáčet – snižuje se tím účinnost materiálu při nárazu.

• Těsnost pásu se musí upravit po usazení – pás má být ručně dotažen, pokud se nezatáhne automaticky.

Nastavení výšky pásu:

• Výškově stavitelné kotvení pásu na sloupku karoserie (je-li vozidlem vybaveno) má být nastaveno tak, aby pás nezasahoval do krku, ale zároveň neklouzal ze shora po rameni.

• Výška se nastavuje podle postavy řidiče nebo spolujezdce, a to vždy po nastavení sedačky do správné polohy.

  • odjistit pojistku směrem dolů

  • posunout táhlo pásů směrem nahoru nebo dolů

Specifické situace:

• U těhotných žen má být břišní pás veden co nejníže pod břichem, nikoliv přes něj.

• Děti musí být připoutány v odpovídajícím dětském zádržném systému podle své hmotnosti a výšky – samotný pás není dostačující.

• Silné zimní bundy a objemné oděvy by měly být před připoutáním odloženy nebo rozepnuty – jinak je pás veden po vnější vrstvě a nepojí se těsně s tělem.

Volant

Volant je hlavní ovládací prvek řízení vozidla. Pomocí něj řidič usměrňuje směr jízdy, a tím přímo ovlivňuje pohyb vozidla v dopravním prostoru. Jeho správné držení, nastavení a ovládání je nezbytné pro bezpečnou, plynulou a přesnou jízdu. Kromě samotného řízení často volant slouží i k ovládání dalších funkcí, jako jsou klakson, tempomat, ovládání rádia nebo palubního počítače – zvláště u moderních vozidel s multifunkčním volantem.

Správná technika řízení vyžaduje, aby řidič držel volant oběma rukama v optimální poloze, měl dostatečný rozhled a zároveň byl schopen rychle a bez zmatku reagovat na nenadálé situace. V této kapitole se proto budeme věnovat správnému nastavení volantu, držení rukou, technikám otáčení volantem i nejčastějším chybám, kterých by se měl řidič vyvarovat.

Držení volantu

• Volant by měl být držen oběma rukama v poloze „tři čtvrtě na tři“ (tedy ruce přibližně na pozici 9 a 3 hodiny na ciferníku).

• Tato poloha zajišťuje pevný, ale přirozený úchop, umožňuje pohodlné otáčení volantu i do plného rejdu a zároveň minimalizuje riziko poranění rukou airbagem při případném nárazu.

• Pevný úchop oběma rukama zvyšuje stabilitu řízení, zkracuje reakční dobu a je zvláště důležitý v obtížných podmínkách (např. za deště, na sněhu, v ostrých zatáčkách).

Přehmatávání a technika řízení

• Při ostřejším zatáčení je nutné volant přehmatávat – tedy rukama plynule měnit úchop tak, aby řízení bylo plynulé a přesné.

• Při rychlém vyhýbání překážce je přehmatávání nezbytné pro udržení kontroly nad vozidlem – pevný úchop a práce oběma rukama umožňuje přesně zareagovat a vrátit vozidlo zpět do správného směru.

Chybné pozice a zlozvyky

• Ruce příliš nízko na volantu (např. na pozici 5 a 7 hodin) zhoršují ovladatelnost a výrazně omezují schopnost rychle měnit směr jízdy.

• Ruce příliš vysoko („na frajera“) mohou být při dopravní nehodě zasaženy airbagem vystřelujícím velkou silou, což může způsobit poranění obličeje a horních končetin.

• Řízení jednou rukou by mělo být omezeno pouze na nezbytné úkony, jako je řazení nebo ovládání palubních funkcí. I v těchto případech by měla být volná ruka co nejrychleji vrácena zpět na volant a druhá ruka musí udržet pevný a stabilní úchop.

Nastavení polohy volantu

Správné nastavení volantu by mělo být provedeno vždy až po seřízení sedačky řidiče, protože poloha volantu je závislá na poloze těla vůči ovládacím prvkům. Volant musí být nastaven tak, aby byla zajištěna plná kontrola nad řízením, dobrá čitelnost přístrojového panelu a zároveň bezpečná poloha v případě aktivace airbagu.

Možnosti nastavení:

Ve většině moderních vozidel může být volant nastaven:

• výškově (nahoru/dolů)

• podélně (blíže nebo dále od řidiče)

Správný postup nastavení:

• Nejprve musí být nastavena sedačka řidiče do správné polohy (viz příslušná kapitola).
• Volant by měl být nastaven tak, aby při opření zad do opěradla mohlo být zápěstí volně položeno na horní část věnce volantu, aniž by se tělo muselo předklánět.
• Výška volantu by měla být nastavena tak, aby nebyl zakryt výhled na přístroje a zároveň nebyla omezena pohyblivost nohou.
• Střed volantu (kde se nachází airbag) by měl být směřován na hrudník, nikoliv na obličej.
• Mezi hrudníkem řidiče a volantem by měla být zachována vzdálenost alespoň 25–30 cm – tím je zajištěna bezpečná funkce airbagu při nárazu.

Řazení rychlostních stupňů – řadící páka

– správné používání převodovky během jízdy pro optimální využití výkonu motoru, úsporu paliva a ovlivnění dynamiky jízdy

– je zásadní pro plynulou a bezpečnou jízdu

– zahrnuje práci se spojkou, řadící pákou a plynovým pedálem

– nejčastější chyby jsou řazení při nesprávných otáčkách motoru, nedostatečné vyšlápnutí spojky nebo záměna rychlostních stupňů

Proč řadíme rychlostní stupně?

1 – efektivní využití výkonu motoru – optimální rozsah otáček obvykle mezi 2000 – 3000 otáček za minutu (ot./min.), při nízkých otáčkách nemá motor dostatečný výkon a při příliš vysokých otázkách je méně efektivní a nadměrně se opotřebovává

2 – úspora paliva – motor pracující v optimálních otáčkách spotřebovává méně paliva než motor pracující v příliš vysokých či nízkých otáčkách

3 – ochrana motoru a převodovky – minimalizace opotřebení motoru a převodovky, snižuje riziko mechanických problémů a prodlužuje živostnost

4 – zajištění dostatečného výkonu – při jízdě do kopce, předjíždění nebo akceleraci je potřeba více točivého momentu, který získáme řazením na nižší rychlostní stupeň, zvýší se tím otáčky a zlepší se výkon

5 – plynulá a pohodlná jízda – zabraňuje trhání a vibracím, které jsou nepříjemné pro řidiče i spolucestující

6 – bezpečnost na silnici – lepší kontrola nad vozidlem – například při podřazování (brzdění motorovou brzdou) se zlepšuje účinnost brzdění a kontrola nad vozidlem (zejména na kluzkých nebo strmých silnicích)

Kdy řadíme rychlostní stupeň?

• vyšší převodový stupeň řadíme,
  • když motor dosáhne optimálních otáček nebo
  • když slyšíme, že motor běží hladce a má dostatek výkonu pro zvyšování rychlosti
• nižší převodový stupeň řadíme když:
  • vozidlo zpomaluje a motor začíná ztrácet výkon
  • vozidlo je v nízkých otáčkách a potřebuje více výkonu (například ve stoupání)
  • před předjížděním, kdy potřebuji rychlejší akceleraci

Jak se naučíme správně řadit?

• pozorování otáčkoměru a udržování motoru v optimálních otáčkách
• poslouchání zvuku motoru a vnímání jeho reakcí
• plynulé používání spojky a plynulého pedálu

Jak řadit při jízdě do kopce?

• správný rychlostní stupeň pro dostatečný výkon vozidla a předcházení přetěžování motoru
• před stoupáním přeřadit na nižší rychlostní stupeň pro lepší kontrolu nad vozidlem a dostatečný výkon
• při potřebě řazení vyššího rychlostního stupně dostat předešlý rychlostní stupeň do vyšších otáček

Dopady nesprávného řazení

• zvýšená spotřeba paliva
• nadměrné opotřebení motoru a převodovky
• nižší efektivita a výkon motoru
• poškození spojky a dalších komponentů

Řazení jednotlivých převodových stupňů

• řazení jedničky – vycházíme z neutrálu a táhneme řadící páku směrem doleva a následně nahoru
• řazení dvojky – při zrychlování řadíme dvojku po jedničce a to držením řadící páky u sebe a přesunutím páky dolů – při zpomalování podřazujeme například ze trojky na dvojku tak, že si nejprve vyřadíme ze trojky do neutrálu a následně táhneme doleva a dozadu
• řazení trojky – při zrychlování řadíme trojku po dvojce tak, že si nejprve vyřadíme (dopředu a doprava) a následně táhneme páku nahoru – při zpomalování podřazujeme například ze čtyřky na trojku tak, že si nejprve vyřadíme ze čtyřky do neutrálu a následně táhneme dopředu
• řazení čtyřky – při zrychlování řadíme čtyřku po trojce tak, že si nejprve vyřadíme (pákou dozadu) a následně táhneme páku znovu dozadu – při zpomalování podřazujeme z pětky na čtyřku tak, že si nejprve vyřadíme z pětky do neutrálu (dolů a doleva) a následně táhneme dozadu
• řazení pětky – při zrychlování řadíme pětku po čtyřce tak, že si nejprve vyřadíme (pákou nahoru) a následně táhneme páku doprava a nahoru
• řazení zpátečky – nejprve si vyřadíme do neutrálu a následně zamáčkneme páku směrem do země , držíme a táhneme doleva a dopředu

Postup při řazení jednotlivých převodových stupňů

1 – připravíme si ruku na řadící páku

2 – úplně ubereme plyn (pravá noha) a zároveň sešlápneme pedál spojky (levá noha)

3 – řadící páku přesuneme na neutrál

4 – řadící páku přesuneme na vyšší rychlostní stupeň

5 – pouštíme spojkový pedál (levá noha) a následně zlehka přidáváme plyn (pravá noha)

Každé vozidlo má jiný rozsah rychlostí u jednotlivých převodových stupňů – například:

1. převodový stupeň – rychlost 0 až 15 km/h (rozjezdy, nepřehledné křižovatky apod.)
2. převodový stupeň – rychlost 15 až 35 km/h (křižovatky, obytné zóny apod.)
3. převodový stupeň – rychlost 35 až 55 km/h (přehledné úseky v obci apod.)
4. převodový stupeň – rychlost 55 až 80 km/h (mimo obec apod.)
5. převodový stupeň – rychlost 80 až 130 km/h (mimo obec, dálnice apod.)

Chyby při řazení:

• nedošlápnutý spojkový pedál až na podlahu (při špatně seřízené sedačce)
• křečovité držení řadící páky a řazení silou
• neuvolnění ruky v neutrálu a snaha o řazení jedním tahem
• noha na plynovém pedálu při sešlápnutí spojkového pedálu (motor se vytočí do otáček)